Jdi pořád rovně… a vrátíš se tam, odkud jsi vyšel

Je voxelový svět plochý, nebo kulatý?

Obvykle plochý. Většina voxelových světů je nekonečná mřížka bloků, která končí na hranici světa. Jdi donekonečna na východ a nikdy se nevrátíš ze západu: narazíš na okraj. Proto je „voxelová hra s kulatým světem“ tak oblíbené hledání: lidé chtějí kouli a nacházejí většinou triky a shadery, které ohýbají obraz, zatímco svět pod nimi zůstává plochou mřížkou.

Openworld byl postaven obráceně. Je to voxelový sandbox na celé kulaté planetě — jdi pořád rovně a vrátíš se tam, odkud jsi vyšel — pod skutečnou oblohou s fázemi Měsíce a zatměními, až ke Slunci, přes Měsíc a planety. Ne mód, ne trik kamery: svět sám je glóbus a každá kostka, kterou vykopeš nebo položíš, leží někde na něm.

rolováním jdi · tažením otáčej

Celá planeta
Poloměr 1 000 km. Nikde žádný okraj.Vlajka označuje start. Náš turista vyráží rovně před sebe.

Rovně vpřed
Země se před tebou zakřivuje pryč.Každý krok je po rovné zemi — ohýbá planeta.

Den, pak noc
Den a noc putují kolem zeměkoule.Jdi dost dlouho a přejdeš přes noční stranu.

6 283 km
Něco málo přes Paříž–New York.To je délka rovníku — ve hře, skutečnou rychlostí chůze.

Zpátky doma
Stejná vlajka, stejné místo. Obešel jsi celý svět.

A pak
Měsíc vychází nad okraj světa.Je to taky místo. Můžeš se tam dostat.

Dá se obejít celý svět?

Ano. Planeta je uzavřená sama do sebe, takže každá přímka se nakonec vrátí. Čísla pocházejí přímo z kódu hry:

• 1 000 kmpoloměr Země
• 6 283 kmkolem rovníku
• 404 hpěšky, nonstop
• 25 minna jeden den a noc

Chodíš rychlostí 4,3 m/s a sprintuješ 5,6 m/s, takže jedno obejití trvá asi 404 hodin pěšky, nebo 311 hodin sprintem celou cestu (pokud to tvůj hlad dovolí). Při 25minutových dnech je to téměř 1000 herních dní (asi 970): přes dva a půl roku herního času na jednu cestu kolem dokola.

A není to přímá suchá silnice. Cestou potkáš moře, která musíš přeplavat nebo obejít, pohoří, pouště a lesy. Planeta je 6,371krát menší než skutečná Země, takže se dá projít, ale pořád je velká: její povrch má asi 12,6 milionu km², víc než celá Evropa.

Jak položit kostky na kouli?

To je hádanka, kterou musí vyřešit každý kulatý voxelový svět: kostky chtějí být v rovné mřížce a koule žádnou rovnou mřížku nemá. Odpověď Openworld, jednoduše řečeno:

1. Nafoukni krychli do koule. Planeta je indexovaná jako krychle o 6 stěnách, „nafouknutá“, až je kulatá. Každá stěna je rozřezaná na 90 437 × 90 437 sloupců o rozměru 16 × 16 metrů: pro celou Zemi asi 49 miliard sloupců.
2. Drž každou kostku stejně velkou. Voxel má všude 25 cm — na rovníku, na pólech, uprostřed oceánu. Nic se neroztahuje ani nemačká, takže zdi zůstávají rovné a stavby pravoúhlé.
3. Rozlož zemi kolem sebe naplocho. Fyzika, kolize i stavění probíhají na ploché lokální rovině kolem hráče, kde „nahoru“ míří pryč od středu planety. Gravitace táhne vždycky rovně dolů, ať jsi kdekoli.
4. Plynule zatáčej na švech. Když přejdeš z jedné stěny krychle na další, hra otočí tvůj směr i rychlost o stejný úhel, najednou. Žádná načítací obrazovka, žádný viditelný skok: prostě jdeš dál.
5. Generuj krajinu přímo na kouli. Hory, řeky a biomy se počítají z tvé skutečné polohy na zeměkouli, takže podél hran krychle není žádný šev. Teplota se řídí zeměpisnou šířkou a nadmořskou výškou: k pólům a v horách je chladněji.

Jedna upřímná zvláštnost existuje: v 8 rozích krychle se setkávají tři stěny místo čtyř, takže tam v mřížce chybí čtvrtina otáčky. Je to známé místo, které hra ošetřuje — na planetě této velikosti bys ho musel hledat.

Proč neohnout raději kostky?

Některá demo kulatého světa zmenšují bloky směrem dolů nebo je u povrchu deformují. Vypadá to chytře, ale rozbíjí to, čím je voxelová hra zábavná: blok má být blok. V Openworld kopeš, stavíš, pokládáš poloviční desky a stavíš dokonale rovnou zeď přesně tak, jako na ploché mapě. Kulatost se ukáže jen ve velkém měřítku — na kilometrech, ne na tvém domě.

Jak vypadá horizont?

Blíž, než jsi zvyklý. Oči máš ve výšce 1,62 m a na planetě o poloměru 1 000 km je mořský horizont jen asi 1,8 km daleko — na skutečné Zemi asi 4,5 km. Za ním věci nemizí, zapadají: budova vzdálená 10 km ztratí spodních 34 metrů pod horizontem, jako loď, která se noří za oblinu moře.

Za bloky kolem tebe hra kreslí vzdálený terén až do 10 km (ve výchozím nastavení 4 km, nastavuje se pomocí Vzdálený terén v nastavení), položený na kouli se skutečným zakřivením a mizející v barvě oblohy. Pohraj si s čísly sám:

Vzlétni dost vysoko a planeta se změní v kouli

Vystoupej nad 1 012 m a hra přestane načítat bloky: vidíš samotnou planetu, kouli namalovanou skutečnou mapou tvého světa — moře, led, pouště, stínovaný reliéf — vykreslenou ze stejného seedu jako země, po které jsi chodil. Pokračuj dál (třeba s raketou) a Země se zmenší na modro-zelenou kouli visící ve vesmíru. Stiskni M pro mapu: její pohled Vesmír ukazuje tvou planetu ve 3D, osvětlenou Sluncem, a můžeš s ní otáčet myší.

Den a noc na kulaté planetě

Protože je svět glóbus, který se otáčí, Slunce se prostě nezapíná a nevypíná: vychází nad jednou stranou planety, zatímco zapadá nad druhou. Celý den trvá 25 minut. Když je tam, kde stojíš, poledne, je pro kamaráda na opačné straně světa půlnoc — skutečné časové pásmo, bez jakéhokoli zvláštního kódu. Zbrusu nový svět dokonce začíná brzy ráno, těsně po východu slunce v tvém startovním bodě.

Osa Země je nakloněná o 23,44°, stejně jako ta naše. Během roku o 365 herních dnech (asi šest dní skutečného času) Slunce stoupá výš nebo zůstává níž a poblíž pólů máš polární dny, kdy nezapadá, a polární noci, kdy nevychází.

A pak je tu Měsíc. Má poloměr 273 km a obíhá asi 60 000 km daleko — ve stejných poměrech jako skutečný Měsíc, takže na tvé obloze vypadá stejně velký, asi půl stupně v průměru. Prochází fázemi, někdy přejde před Slunce a zaslouží si vlastního průvodce: skutečná obloha nad planetou, fáze a zatmění.

Póly, kontinenty a dva druhy světů

Ano, jsou tu póly a nic divného se tam neděje: každý pól leží uprostřed stěny krychle, kde je mřížka nejpravidelnější. Najdeš tam zimu — ledové kry, ledovce, sníh — protože teplota se řídí zeměpisnou šířkou.

Když vytváříš svět (Solo → Vytvořit svět), řádek Terén ti dovolí vybrat si ze dvou uspořádání:

Tak či tak je planeta osetá obřími ložisky rud — široká 40 až 120 m, některá se starým vyztuženým dolem vedoucím dolů. Pár od každého běžného druhu leží do několika kilometrů od tvého startu; ostatní jsou rozeseté po zeměkouli, daleko od sebe. Zeměpis hraje roli: kulatá planeta ti dává důvod jít se podívat, co je támhle.

Co kulatá planeta změní, když hraješ

• Žádný okraj není. Žádná hranice světa, žádná prázdnota, žádná neviditelná zeď: každý obzor je skutečné místo, kam se dá dojít.
• Směry něco znamenají. Sever a jih vedou k zimě; na rovníku jsou dny nejvyrovnanější; druhá strana světa je opravdu daleko.
• Ztratit se je skutečné — stejně jako dostat se domů. Kontrolní body, mapa (M) a kompas na tvém HUDu tě udrží v orientaci na celé zeměkouli.
• Kamarádi můžou být kdekoli. Na serveru je sdílená celá planeta: někdo může stavět na pólu, zatímco ty kopeš na rovníku. Víc v hře s kamarády.
• Jít nahoru je výprava. Vystoupej dost vysoko a uvidíš zakřivení; vystoupej víc a můžeš opustit planetu a odletět na Měsíc.
• Jít dolů je výprava taky. Pod každou krajinou je skála, jeskyně a láva — co je pod planetou.

A pokud to raději vidíš ze vzduchu, skoč z útesu: Openworld je i wingsuit hra a ve wingsuitu nebo pod padákem létáš nad planetou a díváš se, jak pod tebou ubíhá.

Kulatý svět je víc než trik kamery: přichází s ním zbytek hry kolem koule. Přežití, tvorové, jeskyně, stavění voxel po voxelu, skiny, multiplayerové servery, obloha, která funguje jako ta skutečná, a Měsíc, na kterém můžeš stát. Hledáš-li voxelové sandboxové hry s něčím skutečně novým, kulatá planeta je naše odpověď.